(c) Jiří Riki Řeháček

Rubriky

A dneska?

Prosinec 2017
P Ú S Č P S N
« Úno    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Archivy

Jan Šimáně – Galén, byl čapkovým Galénem celý život

372

O nějakém Galénovi jsem se dozvěděl z už časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců, který jsem si kupoval, jako každý kluk v šedesátých letech. Pak jsem o něm slyšel od svého taťky a nakonec i v roce 1968, když můj taťka tehdy přijel se skauty z Prahy a v autě měl schované, pod rezervou a sedačkami, Nepokořenou svobodu, kterou jsme pak s bráškou distribuovali po teplickém okrese. Pak jsem je znal jako šéfredaktora časopisu Skaut – Junák, ale osobně jsme se seznámili až v roce 1990. Okamžitě jsme si kápli do noty, já byl nadšený Březovými lístky a dalšími formami, metodami i prostředky přátelství rozrůzněných. Tehdy jsem se úzce kamarádil s Josefem Bláhou – Řešetlák (člen vedení Jestřábových Hochů od Bobří řeky – pražská Dvojka), Jendou Potůčkem (časopis Kormorán, dnes Český rozhlas), Petrem Molkou – Best (ČTU, Adam), Václavem Průchou (dnes na úřadu Jihočeského kraje, nositele BL ze šedesátých let), Jarkou Vosátkovou (ČSTV Tábor)…, byl jsem zakládajícím členem skautského oddílu Karibu na našem táborském sídlišti, oblastním tiskovým zpravodajem, který vydával v nákladu 1.800 – 2.500 výtisků Zpravodaj pro skauty Žižkovy oblasti. Sledoval jsem vznik Galénovy nadace. Mnohokrát jsme s Jendou Šimáněm a Mírou Tučkem o tom mluvili. Stále jsem byl jen propagátorem jeho nádherných myšlenek až jednoho dne mne PONS zvolil tiskovým mluvčím Galénovy nadace. To jsem dělal několik let. Vydával jsem zpravodaj 5pé a snažil jsem se propagovat Vekou pedagogickou hru, která vnikla už v roce 1965 a byla zaměřená na sebevýchovu, výchovu a rozvoj

jedince v malém kolektivu – mikrokolektivu, tzn. klubů, rodin, ale i skautských družin a ostatních malých kolektivů ve všech dětských a mládežnických organizacích. Snažil jsem se i odrážet negativní názory, které chtěli očerňovat našeho Galéna. Snažil jsem se je eliminovat a napravovat zkreslené a hysterické výlevy některých jedinců i novinářů, ale i ve vlastních řadách v mikrokolektivech.  To se nám v daných chvílích dařilo lépe a hůře. Byli jsme fajn kolektiv okolo Galéna, kterým šlo o věc a ne o žabomyší slovní potyčky. Vytvořili jsme regionální správce pyramid, snažili jsme se o vytvoření nějaké fungující struktury. To se však nám nepovedlo. Naopak bylo mnoho odpůrců nějakých rozšířených pravidel a zákonitostí. Přesto jsme se vždy na PONSech a CVVZ domluvili a snažili se oprostit od nezdravých osobních mindráků některých nositelů Březových lístků. Přesto se nám podařilo vysvětlit, že Březový lístek není řád či vyznamenání ale poděkování za práci těm, kteří pracují a podporují práci s dětmi a mládeží. Stejně tehdy byl rozkvět získávání Dekretů míst a měst přátelství, Diplomů 7 Fričů apod. Zakládali jsme Sdružení amatérských novinářů a další organizace pro rozvoj dětí a mládeže. Nezapomínali jsme ani na udělování Žlutých kvítků nejen těm nejmenším, ale i jako jednorázové poděkování lidem mimo pyramidu jako Foglarův Žlutý kvítek, například v Libereckém a Jihočeském kraji.

Galén byl vždy skvělý, sršel nápady, a tak jsme jej občas museli brzdit, aby Velká pedagogická hra se nestala nepřehlednou a papírovou záležitostí. Jenda vždy nás vyslechl, a pokud náš názor by konstruktivní, tak ustoupil a řídil se našimi návrhy. Není pravda, že byl neústupný a dělal si, co chtěl. Je pravda, že občas nechal udělit Březový lístek někomu kontraverznímu člověku, ale jsem dodnes přesvědčen o tom, že v rámci celého procesu to byl malý zanedbatelný detail.

Galén byl skvělý vyprávěč, který vždy dokázal zaujmout a pro věc nadchnout nejen děti, ale i mládež a dospělé. Řada nositelů Březových lístků má i jeho podpis na udělovacím dekteru, kterého si velmi cení, vedle těch, kteří jej navrhli. Zapsal se do našich srdcí, a tak bude vždy s námi, vždy bude a nás se dívat tam se shora jak se snažíme udržovat jeho nádherné myšlenky i v dnešním přetechnizovaném světě.

Životní cesty  Jana Šimáněho - Galéna

foto10Galén se aktivně zapsal do hnutí ve prospěch dětí a mládeže, zejména pak pro malé kolektivy. Pojďme se ohlédnout za jeho životní poutí, čestného prezidenta Galénovy nadace, který téměř v osmdesáti odešel jakoby do opožděného důchodu. Je to stejně spíš poloviční důchod, protože se aktivně zapojoval do posledních svých pozemských chvil, dle svých sil, na práci ve prospěch myšlenek Galénovy nadace, dnes Galénova nadačního fondu. Jan Šimáně se narodil 1. října 1924 v Praze a zemřel 13. února 2013.

Pozn. Mrzí mě, že nemohu využít a tím obohatit své zápisky z rozhovoru s Galénem v roce 2005, protože server Bloguje.cz bez varování mé stránky vymazal - 30. června 2012. Příště si budu muset v podobných případech schovat i písemný zápis.

DRUŽSTVO KAMARÁDŮ

V roce 1936, když bylo Jendovi dvanáct let, založil se svými sourozenci a letními kamarády v Bělči nad Orlicí první jakoby klub. Ale slovo klub tenkrát ještě neznali, protože s ním přišel Jaroslav Foglar až o rok později, říkali si Družstvo mladých kamarádů a kamarádek, které dospělí zkracovali na DMKK nebo si ho přejmenovali na “Karle dej mi korunu”. Maminka jim vyšila žlutou vlajku s červenými písmeny. V Bělči nad Orlicí hráli vlastní hry, které si vymýšleli a kreslili si mapy okolních lesů.

PARTA NEROZLUČNÝCH A PARŤÁK
Když se objevila klubovní rubrika v Mladém hlasateli, dali si nový název Klub Parta nerozlučných a přestěhovali jej do Prahy. Byl to už celoroční klub, nejenom prázdninový. Od Jaroslava Foglar dostal číslo 8.229. Začali vydávat, v pěti výtiscích, na stroji psaný časopis Parťák.

KDE JENDA ZÍSKAL PŘEZDÍVKU?
Bylo mu třináct a po premiéře Čapkovy hry Bílá nemoc v Národním divadle dostal přezdívku Galén, protože postava lékaře ho natolik zaujala, že o ní vyprávěl nejen kamarádům ve skautské klubovně (byl tehdy vlčetem 18. oddílu Junáka), tak v Sokolu (byl členem Sokola a žákem vršovické školy). Ani mu nevadilo, že doktor Galén byl v Bílé nemoci nakonec ušlapán zfanatizovaným davem vyznavačů války. Už tehdy prozaicky věděl, že mnoho dalších novodobých Galénů bude stále víc, že přemohou diktátora i jeho dav a věřil, že nastane věčný mír. Později se stal skautem a po válce i skautským vůdcem. Navštěvoval nedělní školy, byl aktivním členem Českobratrské církve evangelické a společně s otcem posluchačem přednášek YMCA.

PŘESTO SE NEJLÉPE CÍTIL V KLUBU
Klub Parta nerozlučných se scházel každodenně, někdy i několikrát za den a činnost v něm si organizovali sami. Nemusel tedy čekat celý týden na skautskou schůzku, čekat, až bude starší, aby mohl být rádcem. Svůj klub mohl vést už jako dítě, bez ohledu na věk. Stačily k tomu pouze vůdcovské schopnosti a dobré nápady, jak zabavit ostatní.

FAŠISTICKÁ OKUPACE

V roce 1941 byl zakázán Junák, kluby ale také časopisy jako byl Mladý hlasatel Parta nerozlučných se ale nerozpustila, pokračovala dál ve své činnosti. Vzhledem k tomu, že vše bylo zakázané, tak se jeho činnost rozvinula doslova do velkých rozměrů. Foglarův čtenářský klub žil dál. V roce 1942 byly v klubu zavedeny kandidátské lhůty (nejméně tříměsíční) a přijímací zkoušky za člena. Asi v roce 1943 byly zavedeny čestné tituly junior a už od 16 let senior. V roce 1944 měl Klub Parta nerozlučných čtyřicet členů a dělil se na družiny se samostatnými názvy a vedením.

TOTÁLNĚ NASAZEN V NĚMECKU
V roce 1944 byl dvacetiletý Galén nuceně totálně nasazen transportním rozkazem protektorátní vlády do Německa do Stuttgardu a Bemflingenu, kde byl přeškolen na soustružníka a frézaře. V Německu vedl tajný klub Čestí lvi a snažil se tu o sblížení s francouzskými, holandskými a polskými zajatci, se zavlečenými ukrajinskými dívkami i německými dělníky a vesničany.

ČASOPISY JELENÍ ŘEV A HRADLO

V letech 1944 až 1948 vycházel pod Galénovým vedením cyklostylovaný časopis Jelení řev a Hradlo (český název pro Semafor), který byl určen pokročilým.

KLUB UŽ AŽ 300 ČLENŮ
V květnu 1945 měl už Klub parta nerozlučných padesát a více členů. Nejstarší z nich pomáhali při pražském povstání stavět barikády. Galén byl pověřen zápisem bojů, který se zachoval. V té době počet členů Klubu Party nerozlučných závratně stoupal, během tří týdnů až na 300 členů a kandidátů. V jeho rámci vznikly tři oddíly, dva chlapecké a jeden dívčí, dále pak oddíl vlčat, světlušek a družina roverů.

GALÉN SE VZDĚLÁVÁ
V roce 1945 po skončení studií složil Galén dodatečnou “válečnou” maturitu a přihlásil se na vysokoškolská studia obchodní, folosofická a pedagogická, která však nedokončil pro nesoulad a spory s profesory. Přechodně pracoval jako účetní v Kooperativě. V roce 1945 Galén absolvoval lesní školu, na které přednášeli br. Plajner, Řehák, Wurn, Civín, Petrů, Slánský a mnoho dalších osobností.

STAL SE I KOMUNSTOU
V roce 1947 vstoupil Galén do Sociálně demokratické strany, která se však později spojila s KSČ. V roce 1948 po “vítězném únoru” založil Galén pro záchranu skautského střediska samostatnou odnož Svazu mládeže, u které na sekretariátu otevřeně hlásal, že klub má uvědomělou křesťanskou většinu. Tehdy to prošlo, zatím to nikomu nevadilo, prošlo mu to. Obdobně v celostátním měřítku spoluzakládal pionýrské oddíly Junáka (POJ). Ale o rok později pionýrským sjezdem bylo „J” škrtnuto a propagace skautingu zakázána. V roce 1949 byl Galén zaměstnán jako tajemník Pionýra. A kyž přišel povolávací rozkaz na vojnu, přijal jej jako velkou úlevu.

DŮSTOJNÍKEM V ARMÁDĚ
Galén se stal důstojníkem naší lidové armády, které mu umožňovalo jak hmotně zabezpečit rodinu, tak i ochraňovalo od spolupodílení se na nějakém řízení dětské organizace, které vedlo k formalismu. Se svým skautským střediskem i Klubem Parta nerozlučných si dopisoval i z vojny. Sloužil v Klatovech, Karlovicích a posléze v Milovicích, kde následovala aspirantura a doporučení na Vojenskou akademii v Lipníku nad Bečvou. Až do roku 1956 byl důstojníkem z povolání a působil v Bratislavě, Karviné a v Praze.

A STÁLE SI NEDAL POKOJ
Byl docela bezproblémovým důstojníkem, až do chvíle, kdy u něj našli tzv. “pionýrský dopis k dětským terénním hrám”, psaný na hlavičkovém papíře New York Herald Tribune. V tu chvíli se stal velmi podezřelým, a tak v roce 1956 odchází znechucen z armády. Nastupuje jako zástupce ředitele učiliště soustružníků a zámečníků OU SPZ Radotín u Prahy. O dva roky později je jmenován ředitelem krajského domu dětí a mládeže v Praze Karlíně. Tam se snaží rozvíjet přípravu instruktorů pro zájmové oddíly a tábory. Tam však dlouho nevydržel, protože jako nežádoucí byl požádán o odchod za netřídní kádrovou politiku.

ÁBÍČKO JEJ VZALO
V roce 1959 se Galén je na prvním víkendovém srazu ABC se čtenáři, pod stany, u Radyně na Plzeňsku. Na jeho přípravách se podíleli V. Toman, S. Jílek a K. Dunda. O rok později odstartovala dlouhodobá hra Volá vesmír a v dalších etapách se rozvíjejí raketové posádky, hlídky ochránců přírody a dívčí kluby. Od roku 1961 se tyto kluby řadí do stovek. Nultou stovku dostal na starost právě Galén. V letech 1960 až 1967 pracuje jako redaktor v ABC. Šéfredaktorem je V. Tomana, který jej dokázal obhájit, i když Galén má tzv. „kádrový černý puntík”.

ZROD HRY ROZRŮZNĚNÝCH 5PÉ
V roce 1963 začaly využívat zkušeností s kluby redakce ABC mladých techniků a přírodovědců i ostatní média, například Mladá fronta i Pionýr, Větrník, Sedmička a další. Zkušenosti Ábíčka předával ostatním právě Galén. Pro kluby se v té době dále zaváděly čestné tituly, které byly pětibodové a byly tak základem pozdějších 5PÉ od Galéna.

O Jaroslavu Foglarovi se sice nesmělo mluvit, ale už v roce 1965 byla klubovní myšlenka tak silná, že ji respektoval i nejvyšší svazáci a Ústřední rada Pionýra ustavila komisi malých kolektivů, vlastně mikrokolektivu, a do jejího čela schválila Jana Šimáněho. A tak se kozel stal zahradníkem. Organizovali se srazy klubů v přírodě. Nejlepší byly na Ostravsku, a to díky Karlovi Líbovi a chlapci Břetislavu Boháčovi. Klubovní hnutí začalo ovlivňovat i české turisty.

NARODILY SE BŘEZOVÉ LÍSTKY
V roce 1965 svolává Galén první oddělené setkání dospělých. To se v budoucnu stalo základem velké výměny zkušeností, tzv. CVVZ a RVVZ. První setkání se konalo ve Skalním hnízdě v Prachovských skalách ve dnech 27. června až 2. července 1965. Právě tady se zrodily Březové lístky - porvé byly uděleny, a to za spolupráce Jana Tůmy - Akéla, Břéťi Boháče, Miroslava Chupíka - Bílý Los, Mireka Hrabince - Nemo a dalších. Systém Březových lístků měl tehdy ještě jen šest, později devět stupňů. Už od prvopočátku udělování mělo přísná pravidla - BL navrhuje člověk, ne nějaký orgán nebo instituce, návrh musí být podpořen desetinásobnou nebo větší sílou podepsaných přátel a vyšších stupňů může být udělena pouze polovina v porovnání s počtem nejbližších nižších stupňů.

Po následující tři roky byly březové lístky tajné a vyráběly se jen na papíře, kůži nebo na březové kůře, případně jednoduchým předáním vylisovaného březového lístku do kroniky nebo do památníku. Do 13. ledna 1966 byly písemně stanovená pravidla pro udělování prvních šesti stupňů březových lístků. V té době bylo uděleno již 77 březových lístků 1. - 4. stupně.
V následujícím období byly vytvořeny pravidla pro juniorský i navazující seniorský řada (ocenění pro “služebně” starších nositelů). Juniorský řada má 9 stupňů březových lístků (červnové - zkratka odvozená od slova junior a ne Junák) a seniorský řadu tři stupně březových lístků. Stejně je zveřejněno i podpisové pravidlo udělovacího dekretu.
Už v termínu 28. června - 2. července 1966 probíhá kurz malých kolektivů v Bělče nad Orlicí. Tady došlo ke konečnému uzavření podoby juniorského řady březových lístků. Juniorský řada se skládá z devíti stupňů březových lístků v barvách: zelená, světlemodrá, tmavomodrá, žlutá, červená, oranžová, bílá, šedá, černá.  O několik let později se uzavírá i konečná podoba seniorského radu. Ta se skládá ze tří stupňů v barvách kovů: bronz, stříbro, zlato.

JAK TO BYLO S ODZNAKY?

Zpočátku nebyly. Od roku 1965 se udělovalo jen na papíře, březové kůře apod. Šlo tedy o nelegální záležitost redakce časopisu ABC mladých techniků a přírodovědců.  První oficiální razidlo a první odznaky byly vyrobeny až v době Pražského jara v roce 1968.  Autorem návrhu odznaku byl Milan Mádle z Liberce - Jablonica, který dal razidlo vyrobit. Odznak zobrazuje Březový lístek umístěný nad štítem s nápisem JUN.  Razidlo bylo uloženo v redakci ABC. Pokus o jeho uchovávání selhal, když byl Jan Šimáně - Galén, tehdy šéfredaktor časopisu Junák, po srpnových událostech v roce 1968 zatčen a vězněn se razidla asi stala majetkem státní bezpečnosti. Přesto odznaky vyrobené razidlo z roku 1968 jsou po celých Čechách a Slovensku. Samotné nošení odznaků je napadáno a dáváno do souvislosti se zakázanou a zrušenou organizací Junák (ta se však rozpustila o několik dní dříve, než byla zakázána - tzn. stát zrušil něco, co neexistovalo). Nepomohlo vysvětlování, přesvědčování, že původ zkratky „Jun” znamená junior a není to skautský odznak. StB nebralo v úvahu ani to, že odznak má tvar březového lístku. Aby se neprovokovalo, tak nové odznaky mají podobu jen samotného březového lístku.
Druhé razidlo bylo vyrobené tajně, a to v roce 1979 na podnět Břeťi Boháče z Ostravy. Následně proběhla blesková akce, při níž se během dvou týdnů sehnalo mezi lidmi 20.000 korun na výrobu nové raznice, o distribuci nových odznaků se nejvíce zasloužil Miroslav Hrabinec - Nemo. Nové odznaky okamžitě zaplavily celou republiku. Dochází tak nepřímo k pojmovému e grafickému sjednocení juniorských a seniorských odznaků. Členění je stejné - základní řada má 9 stupňů olympijská 3 stupně. Označení JUN a SEN se používá jen slovně a především při osobách a kolektivech, kde tyto pojmy zůstaly historicky vžitým názvoslovím.

V roce 1990 uskutečnilo výrobu odznaků také společenství Otevřený kruh (OK), které svůj název umístilo do lemu Navráceného štítu. Vložením textu vznikl jejich originální odznak, kterým se sice odlišili od odznaků razidla z roku 1968, ale kterým zůstali při původní symbolice. Autorem návrhu tohoto odznaku je J. Pospíšil - Davy z Holešova a odznaky z nového razidla (podzim 1990, Kroměříž) spatřily světlo světa počátkem roku 1991.
V roce 1992 se ukázalo, že hnutí potřebuje odznak mimo pyramidu, a tak vznikl Čestný Březový lístek pro významné osobnosti, pro ty, kteří se hry 5pé nezúčastní přímo a pro účely přiblížení a propagaci systému BL na veřejnosti. Plánovalo se, že to bude duhový BL, ale výroba se ukázala velmi nákladná, a tak je tento lístek zeleno-zlatý (symbolizuje řazení od zeleného až po zlatý Březový lístek). Odznak má větší formát než klasický  a autorem návrhu je Zbyněk Švábik ze Ždánice. Razidlo bylo vyhotoveno už v roce 1993.

foto14OPĚT NEPOCHOPEN A V NEMILOSTI
V roce 1969 volební komise III. junáckého sněmu vyškrtla Galéna z kandidátky do náčelnictva. To však zvrátil tehdejší junácký náčelník Rudolf Plajner, který využil svého práva veta a kooptoval Galéna do náčelnictva chlapeckého kmene jako skautského šéfredaktora a experta klubovního života. V té době jsou ve skautu také otřesy. Někteří vědí, že pro mnohé, skautská euforie brzo skončí. Československo je obsazeno „spojeneckými vojsky”. Galén je spoluautorem Nepokořená svoboda, která v roce 1968 protestovala proti okupaci sovětskými vojsky. Následně Galéna zatýkají a vězní. Do roku 1989 se snaží tajně podporovat klubové hnutí a mikrokoletivy, ale veřejně moc vystupuje, protože ví, že by hnutí ublížil.

Politické aparáty dětských a mládežnických organizací, které se v roce 1970 integrovaly, zaujaly výrazně nepřátelský postoj k odznakům Březového lístku. Svazáčtí funkcionáři a státní bezpečnost dokonce tvrdili, že Březový lístek v pyramidách ukrývá konspirace nepřátelské sítě, a tak právě proto není ústředím schválen. Tomu věřili (chtěli věřit) skoro až do roku 1989.

cvvz-2006-1GALÉNOVA NADACE

Galén byl dva roky politickým vězněm za rozvratnou činnost. Po listopadu 1989 byl rehabilitován. Z peněz, které získal jako odškodné za neoprávněné věznění a jako odškodné za nucenou práci v Německu, celou částku 86.000 korun, založil Galénovu nadaci, které podporovala myšlenky 5pé. Avšak po změně zákona, kdy nadace některé činnosti nesměly dělat, měly povinnost mít nadační vklad půl milionu korun, se muselo rozhodnout, zda nadaci zrušit nebo ji přetvořit jako GN Galénův nadační fond. Galén souhlasil s tím, a tak vznikl nadační fond a Hnutí Březový lístek. Bylo o období hledání, vymezování pojmů i mantinelů. Mnohokrát jsme vše přetvářeli, až jsme málem přišli o finanční a materiální prostředky bývalé nadace. Nakonec se vytvořil fond, zvolilo nové, mladé vedení, které pokračuje v Galénových myšlenkách. Vedle toho existuje Hnutí Březový lístek. Obě formy se doplňují a snaží se naplňovat Galénovy myšlenky přátelství rozrůzněných 5pé.

NIKDY NEODEŠEL DO DŮCHODU

Pamatuji na dobu, když Galén své prezidentské křeslo v nadaci předával Břeťovi Boháčovi, ale pak stále jezdil po školách, celostátních i regionálních výměnách zkušeností, letních táborech a všude rozséval přátelství rozrůzněných. Nikdy neodmítl se účastnit různých akcí, jako byla Bambi 2008 u nás v Táboře, když jsme slavnostně a veřejně na náměstí TGM udělovali Březové lístky. To už se u něj prohlubovala vyčerpanost i stáří, ale přesto v něm žil mladiství elán. Byl jsem rád, že mi jeho dcera Dobromila dovolila jej vzít na naší regionální akci.  Pak nastala léta, když Jenda měl větší zdravotní problémy, které nekompromisně přicházejí s přibývajícími lety. To jsme už spolu diskutovali u něj doma v Táboře. Rád vzpomínal na začátky nadace, vydávání časopisů, na doby, které nás spojovaly.

Jsem rád, že Bůh tomu chtěl, abychom spolu prožili mnoho krásných chvil, na které nikdy nezapomenu. Nikdy nezapomenu na momenty, když jsme spolu tvořili různé strategie a taktiky popularizace Březových lístků, 5pé…. Jsem rád, že jsem mohl tak dlouhou dobu stát po jeho boku v šíření myšlenek přátelství rozrůzněných.

Jeden komentář kJan Šimáně – Galén, byl čapkovým Galénem celý život